Breton jazyk
jazyk Breton, Breton Brezhoneg, jeden z šesti dochovaných Keltských jazycích (ostatní jsou Cornish, Velština, Irština, Skotská Gaelština a Manština). Breton je mluvený v Bretani v severozápadní Francii. Sdílí s Welsh a Cornish identickou základní slovní zásobu a se všemi ostatními keltskými jazyky gramatické použití počáteční souhláskové variace, který se používá hlavně k označení pohlaví. Breton těžil kulturně a společensky z hnutí pro obnovu jazyka, které se objevilo v Bretani na konci 20. století.,
Breton byl zaveden do Armorica (západní Galie; nyní Bretaň) v 5.a 6. století migranty z jihozápadní Británie. To se stalo pevně založeno v západní části Armorického poloostrova, zatímco ve východní části se ujal románský jazyk, Gallo-Romance., Francouzština se později stala jazykem měst v regionu.
Starý Breton, používaný až do 11.století, je znám prostřednictvím glos, slov a jmen zaznamenaných v dokumentech. Middle Breton se objeví v Catholicon, Breton-latinsko-francouzský slovník publikoval v roce 1499 a připsat Jean Lagadeuc. Řada textů, které pocházejí z 15 přes 17. století používat Late Middle Breton, většinou ve formě propracované poezie, která vykazuje prozódii podobný, že středověké Velšské poezie. Pozdní střední Breton byl také používán v modlitebních knihách, katechismech a různých dílech pro náboženské vzdělávání.,
publikace slovníku Juliena Maunoira v roce 1659 je přijímána jako označení, s novým hláskováním, vznikem psaného moderního Bretona. Slovník měl však pro mluveného Bretona malý význam. Náboženské publikace, které byly blíže každodennímu projevu, později vzkvétaly ve čtyřech bretaňských biskupstvích., Normy pro psaný Breton vypracován samostatně v každé, a rozdíly, které se následně objevily přispěl k teorii, že existovaly čtyři dialekty, Bretonština, každý pojmenovaný pro ty, diecéze: Jader., Leon, Treger, a Gwened (ve francouzštině, Cornouaille, Léon, Tréguier, a Vannes, v tomto pořadí). Ve skutečnosti se pouze Gwened výrazně liší od ostatních, a to posunem přízvuku stresu a clony samohlásky. Mnoho energie bylo věnováno během 18. a 19. století vytvoření jediné písemné normy pro Bretona, zejména poté, co Jean-François Le Gonidec publikoval gramatiku (1807)., V roce 1821 vydal také bretonský slovník. Ale neúprosná eradikační politika prováděná od poloviny 19.století do 20. století způsobila zmatek na Bretonu. Žádné jazykové sčítání nebylo nikdy přijato. V roce 1928, po provedení průzkumu, učenec Roparz Hemon dát na 1,2 milionů počet lidí, kteří používají Breton jako jejich každodenním prostředkem komunikace.
Na přelomu 21. století odhadem 500.000 lidí může rozumět a mluvit jazykem, a veřejné mínění v Bretani silně podporoval jazyk. V té době se začal rozvíjet systém bretonských jazykových škol a ve státních a římskokatolických základních školách se objevilo dvojjazyčné vzdělávání. Vzdělávání dospělých v Bretonu se také rozšířilo., Příznivci jazyka byli optimističtí, že to byl postaven v moderní, up-to-date, urban jazyk: jednotný pravopis systém byl vyvinut, a jazyk, který byl použit na soukromou a státem financované rozhlasové a televizní sítě, stejně jako ve filmech.